Kdyby si „oné“ zříceniny nevšiml osvícený investor, asi by dnes byla již v dezolátním a nepoužitelném stavu. Naštěstí se našel člověk, který měl dostatek odvahy se do takového projektu pustit. S investorem a arch. Hanou Benešovou jsme se sešli na schůzce v Praze a už tam jsme věděli, že pracujeme na něčem, co stojí za to. Vše se důkladně promýšlelo tu se měnili porcelánové vypínače Fontini a tu se přidávaly mosazná svítidla od zn. Aldo Bernardi a opět se několikrát konzultovalo.
Nakonec si investor vše objednal a … zavřela se hladina, jak už to na podobných projektech bývá. Ticho trvalo téměř 9 let.
Na počátku letošního roku nám však přišel e-mail s profesionálními fotografiemi interiéru a nám z toho docela „spadla brada“. V tu chvíli jsme pochopili, proč byla ona pauza tak dlouhá. Doslova do detailu vycizelované interiéry s úctou k původnímu s rafinovaně vloženými novodobými prvky. Pravda je, že ne všechno nám přišlo dokonalé. My jsme spíš ti staromilci, co mají rádi původního ducha stavby, ale tady jsme museli uznat, že někdo posunul hranice nové a staré architektury kus dopředu. Podobné projekty se totiž netvoří každý rok. A i proto jsme skromně rádi, že jsme přispěli svou troškou do mlýna a byli tak součástí něčeho, co mělo smysl. Nakonec posuďte sami, jak rekonstrukce dopadla.
Omluvte nás, že vám neprozradíme, kde se ona stavba nachází, ale chceme dopřát klid člověku, co si splnil svůj sen a my byli na chvíli jeho součástí.
Návrh a realizace rekonstrukce arch. Hana Benešová
Fotografie interiéru Petr Novák BEEHOUSE PRODUCTION
