Blog

Co pro mne znamená retro?

9078340-koupim-stare-vypinace-svetla-izolatorky-a-elektro-1

Co to je to retro, jak ho chápu a proč si myslím, že retro je stále živé?

Všichni mají dojem, že jsem se zbláznil. Když se mě zeptají: Co děláš? Já odpovím: Prodávám retro vypínače a svítidla. Abych jim to aspoň trochu přiblížil, snažím se je vtáhnout zpět do jejich dětství. Pamatuji se, když jsem byl kluk, měly věci jiný punc a jiné kvality. V dnešní urychlené době tento punc kvality téměř už neexistuje. Počínaje chutí čokolády a konče třeba právě porcelánovými vypínači nebo svítidly.

Pro mne je retro cokoliv a hlavně kdokoliv, kdo se snaží dělat věci dokonale a pocitově, aby měly sílu nás vracet nazpět v čase. Retro je styl života. Je to umanutost tím zastavit se, cítit se dobře a být v klidu. Být pánem svého vlastního života a času. Stojím si za tím, že retro je způsob uvažování a postoj k životu.

Víte, nedokážu si představit, že bych přijel na hory do srubu a našel tam všechno vybavení ve skle či v tolik moderním plastu. Hledám tam (a vlastně i jinde) právě tu naturálnost, tu radost z toho, že něco funguje krásně mechanicky, že to prostě jednoduše krásné je. A neokouká se to ani dalším generacím. Retro je pro mne nadčasové a každé generaci dává možnost se propojit s prostorem, přijmout ho anebo naopak odmítnout jako přežitek. Pamatuji si roky euforie po revoluci, kdy každý vyhazoval staré gramofony a kupoval si kazetové přehrávače, později moderní CD přístroje. A s radostí sleduji návrat těch úžasných černých vinylových kotoučů, včetně způsobu jejich přehrávání, do dnešní doby.

dsc_3881_2_3_fused_adj_hd_sgn

Proč si myslím, že retro je stále živé? Je to jednoduché! Každá doba má své charakteristické znaky a věci, které s námi žijí a obklopují nás. Když jsme větší, dávají nám smysl a dělají nám radost. Nemusíte mít dobré vzpomínky na dětství, ale když nám někdo ukáže krásnou a dokonalou věc, zahřeje nás to u srdce. Cítíme radost z toho, že jsme součástí něčeho. Když se dotknete porcelánového vypínače, je nejdříve studený, ale trvá to jen chvíli, než si klička převezme trochu tepla z vaší dlaně. Když jí pak otočíte a uslyšíte přátelské cvaknutí uvnitř, … zbývá vám už jen se zasnít, zadívat se na porcelánové stahovací svítidlo, připomenout si třeba babiččin dům na venkově či večerní klábosení u prostřeného stolu. Vzpomenete si na lidi, které byste rádi objali, a už tady nejsou. Zbyly jen vzpomínky. Obdivuhodně barevné a živé.

Krásné vzpomínky –  to je retro. 🙂

Milan Bláha

<< zpět